Slovník pojmů

V transfuzních stanicích v nemocnicích lze darovat jak plnou krev, tak i jednotlivé složky krve, včetně plazmy. Odebraná „plná krev“ se většinou rozděluje na jednotlivé složky (červené krvinky, plazmu a ev. krevní destičky) a tyto složky se pak pacientům podávají jednotlivě. Plazma získaná z odběru „plné krve“ se využívá dvěma způsoby. Část je určena pro přímé podání pacientům (plazma klinická po karanténě) a část se dodává k dalšímu zpracování pro výrobu léků (stejně jako plazma získaná plazmaferézou v odběrových plazmaferetických centrech nebo na transfuzních stanicích).

Trombin je enzym, který hraje klíčovou roli v procesu srážení krve. Vzniká aktivací protrombinu (koagulační faktor II) v rámci koagulační kaskády, která se spouští při poranění cévy. Trombin je zodpovědný za přeměnu fibrinogenu na fibrin, což je nerozpustná bílkovina, která tvoří síť kolem krevních destiček a stabilizuje krevní sraženinu. Tímto způsobem trombin pomáhá zastavit krvácení a uzavřít ránu. Kromě této hlavní funkce má trombin i další účinky: Aktivace dalších koagulačních faktorů – Trombin aktivuje další faktory v koagulační kaskádě, což zesiluje proces srážení. Stimulace destiček – Trombin podporuje shlukování krevních destiček v místě poranění, což je důležité pro tvorbu primární destičkové zátky. Zánětlivá reakce – Trombin může také ovlivňovat zánětlivé procesy, což je důležité při hojení tkání. Abnormální hladiny trombinu nebo jeho nadměrná aktivita mohou vést k poruchám srážlivosti. Příliš vysoká aktivita trombinu zvyšuje riziko krevních sraženin (trombóz), zatímco nízká aktivita může vést k nadměrnému krvácení. Léky nazývané antikoagulancia (např. heparin) jsou často používány k inhibici trombinu a prevenci tvorby sraženin u pacientů s rizikem trombózy.

Trombocytopenie je stav, při kterém je v krvi nižší než normální počet krevních destiček (trombocytů). Trombocyty hrají zásadní roli v procesu srážení krve, a jejich nedostatek může vést k problémům s krvácením. Lidé s trombocytopenií mohou být náchylní k tvorbě modřin, spontánnímu krvácení, prodlouženému krvácení po poranění nebo k nebezpečnému vnitřnímu krvácení. Příčiny trombocytopenie mohou zahrnovat: Sníženou tvorbu destiček – Například v důsledku poruch kostní dřeně, jako je leukémie, aplastická anémie nebo chemoterapie. Zvýšené odbourávání destiček – Autoimunitní poruchy, jako je idiopatická trombocytopenická purpura (ITP), nebo infekce mohou způsobit, že imunitní systém napadá a ničí destičky. Zvýšené využití destiček – Například při rozsáhlém krvácení nebo při poruchách, jako je diseminovaná intravaskulární koagulace (DIC), kdy se destičky rychle spotřebovávají. Léčba trombocytopenie závisí na její závažnosti a příčině. Může zahrnovat podávání kortikosteroidů (k potlačení imunitní reakce), transfúze destiček, nebo léčbu základního onemocnění, které tento stav způsobuje. V některých případech může být nutná chirurgická odstranění sleziny (splenektomie), pokud je slezina zodpovědná za zvýšené odbourávání destiček.

Trombóza (krevní sraženina) vzniká nejčastěji spolupůsobením několika faktorů – může jít o vlivy dědičné i vnější. Trombóza se může objevit v kterékoliv žíle v těle, nejčastěji však postihuje žíly dolních končetin a pánevní oblasti. Někdy probíhá zcela bez příznaků, jindy se projeví zřetelnými a výraznými obtížemi. Dobrou zprávou je, že vhodná opatření mohou riziko vzniku hluboké žilní trombózy (HŽT) výrazně snížit. Krevní srážení je za běžných okolností důležitý obranný mechanismus těla – například při poranění pomáhá uzavřít ránu a zabránit větší ztrátě krve. Pokud však krevní sraženina vznikne v nesprávný čas a na nesprávném místě, může ohrozit zdraví i život. Trombóza vzniká tehdy, když krevní sraženina ucpe žílu nebo výrazně omezí průtok krve. Při akutní hluboké žilní trombóze dolních končetin nebo pánevní oblasti dochází k částečnému či úplnému ucpání žil hlavního žilního systému. To může vést k otokům, bolesti, zarudnutí nebo dalším komplikacím. Ačkoliv trombóza může vzniknout v jakékoliv krevní cévě, nejčastěji se objevuje právě v žilách dolních končetin a pánve, které jsou k jejímu vzniku zvláště náchylné.