Slovník pojmů

Imunodeficience jsou poruchy imunity, které mohou být vrozené (primární) či získané (sekundární). Existuje minimálně 150 různých imunodeficitů. Vrozená onemocnění imunity jsou podmíněna poruchami genu, k sekundární imunodeficienci může dojít například následkem léčby autoimunitních či nádorových onemocnění. Počet těchto pacientů se získanými poruchami imunity stoupá. Pro pacienty s poruchami imunity může být infekce i velmi ohrožující, někdy dokonce smrtelná. Imunodeficity lze léčit léky, které obsahují imunoglobuliny od zdravých dárců krevní plazmy – ty doplňují chybějící bílkoviny v těle pacientů s poruchami imunity.

Imunoglobuliny, známé také jako protilátky, jsou speciální proteiny produkované buňkami imunitního systému (B-lymfocyty), které hrají klíčovou roli v obraně těla proti infekcím. Imunoglobuliny rozpoznávají a vážou se na specifické molekuly (antigeny) na povrchu bakterií, virů a dalších patogenů, čímž označují tyto cizorodé látky pro imunitní systém, který je následně zneškodní. Existuje pět hlavních tříd imunoglobulinů: IgA – Nachází se hlavně ve sliznicích (např. v dýchacích cestách a trávicím traktu) a chrání povrchy těla vystavené infekcím. IgG – Nejhojnější protilátka v krvi, která poskytuje dlouhodobou ochranu proti patogenům a je přenášena z matky na dítě během těhotenství. IgM – První protilátka, kterou tělo produkuje při infekci; je účinná při neutralizaci infekčních agens. IgE – Spojená s alergickými reakcemi a obranou proti parazitům. IgD – Jeho funkce není plně pochopena, ale podílí se na aktivaci imunitních buněk. Imunoglobuliny jsou využívány také v léčbě, například při podávání intravenózních imunoglobulinů (IVIG) pacientům s autoimunitními poruchami nebo oslabenou imunitou. Měření hladin specifických imunoglobulinů je užitečné pro diagnostiku infekcí, alergií a imunitních poruch.