Slovník pojmů

Klinická plazma je krevní plazma odebraná od dárců a zpracovaná pro lékařské účely. Používá se v nemocnicích a klinikách při léčbě pacientů s různými zdravotními problémy, jako jsou popáleniny, těžké krvácení, onemocnění s nedostatkem krevních složek, hemofilie nebo autoimunitní onemocnění. Klinická plazma obsahuje důležité složky, jako jsou plazmatické proteiny (například albumin), koagulační faktory (např. Faktor VIII a IX) a imunoglobuliny (protilátky). Klinická plazma se může podávat buď přímo ve formě čerstvě zmrazené plazmy (FFP), nebo může být zpracována na specifické složky, jako jsou koncentráty koagulačních faktorů či imunoglobuliny, které se pak používají k léčbě specifických onemocnění. Dárci klinické plazmy jsou pečlivě testováni, aby se minimalizovalo riziko přenosu infekčních onemocnění. Klinická plazma je klíčovou součástí krevní banky a je často nezbytná pro záchranu životů v nouzových situacích, při operacích nebo u pacientů s chronickými poruchami srážení krve.

Krev je nejdůležitější tělesnou tekutinou. V lidském těle se jí nachází přibližně 4,5 litru u žen a 5 litrů u mužů (při tělesné hmotnosti 70 kg). Asi 45 % objemu krve tvoří různé krevní buňky neboli krvinky, 55 % objemu krve tvoří krevní plazma. Krev plní celou řadu funkcí.

Krevní destičky neboli trombocyty se podílí na srážení krve a zastavení krvácení při poranění. V jednom mililitru krve je přibližně 150–300 milionů krevních destiček.

Krevní plazma je tekutá složka krve, která má jantarově nažloutlou barvu a je z 90 % tvořena vodou. Zbytek se skládá z organických látek (bílkoviny, vitamíny, minerální látky apod.) a anorganických solí. Je to nejobjemnější část krve - v těle dospělého člověka jsou zhruba 3 litry krevní plazmy, což je u běžného člověka asi 5-6 % z celkové tělesné hmotnosti. Dále krev obsahuje asi 41 % červených krvinek a okolo 1 % bílých krvinek. V těle dospělého člověka se nachází zhruba 3 litry krevní plazmy, což běžně vychází na přibližně 6 % z celkové tělesné hmotnosti. Krevní plazma je tekutá složka krve a tvoří více než polovinu jejího obsahu. Krev vedle krevní plazmy obsahuje dále pevné složky, jako jsou červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky.

Lidská krev obsahuje protilátky a antigeny, podle nichž se určují krevní skupiny. Existuje celá řada, zhruba 30, systémů krevních skupin. Nejvýznamnější a nejpoužívanější jsou AB0 systém a Rh systém (někdy označovaný jako Rh faktor). Na povrchu červených krvinek (ale i dalších částic v krvi, včetně virů a bakterií) se nacházejí struktury označované jako antigeny. Jde především o látky jako glykolipidy, sacharidy, glykoproteiny nebo proteiny. V krevní plazmě se nacházejí protilátky neboli imunoglobuliny. Protilátky v krevní plazmě se mohou vázat na antigeny a hrají zcela zásadní roli ve fungování imunitního systému: dokážou totiž rozpoznat tělu cizí objekty, viry a bakterie, které pak jiné složky imunitního systému mohou zlikvidovat. Problém může nastat, pokud se v krevním oběhu člověka (typicky v důsledku krevní transfuze) objeví červené krvinky, které jeho tělo rozpozná jako „cizí“. Krevní skupina je označení pro typ lidské krve, který se vyznačuje přítomností nebo nepřítomností určitých antigenů na povrchu červených krvinek. Rozlišujeme různé systémy krevních skupin: těmi nejznámějšími (a v každodenní praxi nejčastěji používanými) jsou AB0 systém a Rh systém.

Krevní sraženina (trombóza) vzniká nejčastěji spolupůsobením několika faktorů – může jít o vlivy dědičné i vnější. Trombóza se může objevit v kterékoliv žíle v těle, nejčastěji však postihuje žíly dolních končetin a pánevní oblasti. Někdy probíhá zcela bez příznaků, jindy se projeví zřetelnými a výraznými obtížemi. Dobrou zprávou je, že vhodná opatření mohou riziko vzniku hluboké žilní trombózy (HŽT) výrazně snížit. Krevní srážení je za běžných okolností důležitý obranný mechanismus těla – například při poranění pomáhá uzavřít ránu a zabránit větší ztrátě krve. Pokud však krevní sraženina vznikne v nesprávný čas a na nesprávném místě, může ohrozit zdraví i život. Trombóza vzniká tehdy, když krevní sraženina ucpe žílu nebo výrazně omezí průtok krve. Při akutní hluboké žilní trombóze dolních končetin nebo pánevní oblasti dochází k částečnému či úplnému ucpání žil hlavního žilního systému. To může vést k otokům, bolesti, zarudnutí nebo dalším komplikacím. Ačkoliv trombóza může vzniknout v jakékoliv krevní cévě, nejčastěji se objevuje právě v žilách dolních končetin a pánve, které jsou k jejímu vzniku zvláště náchylné.

Krevní transfúze je lékařský postup, při kterém je pacientovi podána krev nebo její složky (jako jsou červené krvinky, krevní plazma, destičky) od dárce. Tento zákrok se používá k náhradě ztracené krve při operacích, úrazech, nebo při léčbě onemocnění, jako je anémie, hemofilie či některé druhy rakoviny, kdy je potřeba podpořit krevní složky pacienta. Transfúze vyžaduje důkladnou kompatibilitu mezi dárcem a příjemcem, zejména pokud jde o krevní skupiny podle systémů ABO a Rh faktor, aby se zabránilo imunitním reakcím, které mohou nastat, pokud je podána krev neslučitelná s krví pacienta. Krevní transfúze je pečlivě monitorována a řízena, aby byla bezpečná a aby došlo k minimalizaci rizika přenosu infekcí či nežádoucích reakcí.

Kryoprecipitát je speciální složka krevní plazmy získaná procesem mražení a následného rozmrazování plazmy. Obsahuje vysoké koncentrace klíčových koagulačních faktorů, zejména fibrinogenu, faktoru VIII, faktoru XIII a von Willebrandova faktoru, které jsou nezbytné pro srážení krve. Kryoprecipitát je často využíván v transfuzní medicíně k léčbě pacientů s krvácivými poruchami, jako je hemofilie, von Willebrandova choroba nebo při masivním krvácení způsobeném nedostatkem fibrinogenu. Tento přípravek se podává pacientům, kteří potřebují rychle zvýšit hladiny koagulačních faktorů v krvi. Kryoprecipitát je obvykle uchováván zmražený a rozmrazuje se těsně před podáním, aby si zachoval svou účinnost. Použití kryoprecipitátu je zvláště důležité při akutních stavech, kdy je nutné okamžitě zastavit krvácení nebo stabilizovat pacienta před operací.