Slovník pojmů

ABO systém je základní systém pro klasifikaci krevních skupin, který se používá k určení kompatibility krve mezi dárcem a příjemcem. Tento systém rozděluje krev do čtyř hlavních skupin: A, B, AB a 0 (nula). Rozdíly mezi těmito skupinami jsou založeny na přítomnosti specifických antigenů (A a B) na povrchu červených krvinek a přítomnosti odpovídajících protilátek v krevní plazmě. Krevní skupina A má antigen A na povrchu červených krvinek a protilátky proti antigenu B v plazmě. Krevní skupina B má antigen B na červených krvinkách a protilátky proti antigenu A. Krevní skupina AB má oba antigeny (A i B) na červených krvinkách, ale žádné protilátky v plazmě – je tedy univerzálním příjemcem. Krevní skupina 0 nemá žádné antigeny na červených krvinkách, ale má protilátky proti oběma antigenům (A i B) – je tedy univerzálním dárcem. ABO systém je klíčový při krevních transfuzích, protože podání neslučitelné krevní skupiny může vést k závažným reakcím. Správné určení krevní skupiny podle ABO systému je proto nezbytné pro bezpečné podání krve nebo jejích složek.

Albumin je hlavní protein nacházející se v krevní plazmě a má zásadní význam pro udržování správného objemu krve a tekutinové rovnováhy v těle. Vyrábí se v játrech a jeho hlavní funkcí je udržovat onkotický tlak, který zabraňuje úniku tekutin z krevního oběhu do tkání. Albumin také slouží jako transportní molekula, která přenáší hormony, vitamíny, léky a další látky krevním oběhem. Nedostatek albuminu v krvi, známý jako hypoalbuminémie, může vést k otokům, problémům s transportem látek v těle a může být ukazatelem onemocnění jater nebo ledvin. Měření hladiny albuminu je běžným diagnostickým testem, který pomáhá odhalit problémy s funkcí jater nebo nutričními nedostatky. Albumin může být podáván také v infuzích u pacientů s vážným nedostatkem nebo při akutních stavech, kdy je potřeba rychle obnovit objem krve.

Anémie neboli chudokrevnost je soubor příznaků, při kterém je v krvi snížený počet červených krvinek (erytrocytů) a snížená je i koncentrace krevního barviva (hemoglobinu). Snížený bývá i hematokrit, to je podíl erytrocytů k celkovému objemu krve. V jistém rozsahu probíhá v lidském těle neustálá obnova krevních buněk, tedy krvinky i krevní plazma se obnovuje a současně zaniká. Denně se tak obnoví cca 50 ml krve, takže za rok se objem krve v celém těle vymění 3× až 3,5×. Běžná hodnota hemoglobinu v krvi je u mužů 136 až 176 g/l a u žen 120 až 168 g/l.

Antikoagulanty jsou látky, které brání srážení krve. Používají se k prevenci a léčbě krevních sraženin (trombů), které mohou způsobit závažné zdravotní problémy, jako jsou srdeční infarkty, mrtvice nebo plicní embolie. Antikoagulanty fungují tak, že zpomalují nebo blokují určité kroky v koagulačním procesu, což snižuje pravděpodobnost vzniku krevních sraženin. V kontextu dárcovství a zpracování krve a krevní plazmy se antikoagulanty přidávají do odebrané krve, aby nedošlo k jejímu sražení během transportu a zpracování. Nejčastěji používanými antikoagulanty v laboratorních a lékařských postupech jsou heparin, citrát sodný a EDTA. U pacientů jsou antikoagulanty předepisovány ve formě léků, jako je warfarin, heparin nebo moderní přímé antikoagulanty (např. dabigatran, rivaroxaban), které pomáhají regulovat srážlivost krve a předcházet trombotickým komplikacím. Při užívání antikoagulantů je nutné pravidelně sledovat srážlivost krve, aby se předešlo riziku nadměrného krvácení.